Nejistota ohledně systému VECTO pro návěsy přetrvává. Co to znamená pro vaši flotilu.

Regulační rámec týkající se systému VECTO pro návěsy se neustále vyvíjí, což vyvolává nejistotu u provozovatelů vozových parků i výrobců. Stále probíhají soudní spory, připravuje se revize a časový harmonogram, kdy se projeví skutečné finanční dopady, se mění. Co se mění, kam se přesune tlak na snižování nákladů a na co by se provozovatelé měli připravit nám vysvětlil Diederick van Haselen, Global Equipment Director TIP Group.

Co se v poslední době změnilo v nástroji VECTO pro návěsy a co by si z toho měli provozovatelé vzít k srdci?

„Žaloba podaná skupinou německých výrobců originálního vybavení proti EU nebyla dosud přijata, takže samotné nařízení zůstává nadále v platnosti.“ Cíl zůstává jasný – snížení emisí CO₂ v nákladní dopravě s návěsy –, ale cesta k jeho dosažení se mění. Revize plánovaná na rok 2027, často označovaná jako „VECTO 2.0“, se nyní jeví jako pravděpodobnější než zrušení projektu, přičemž výrobci originálního vybavení (OEM) mezitím aktivně usilují o zmírnění některých požadavků.

Jednou z hlavních novinek je časová osa. Z aktuálních diskusí vyplývá, že výrobci návěsů budou moci získávat kredity již před rokem 2030, aniž by museli plnit bezprostřední cíle v oblasti snižování emisí. Při kumulaci těchto kreditů se hlavní tlak na splnění emisních limitů přesouvá do let 2033 nebo 2034, což odpovídá tomu, co jsme již dříve pozorovali u nástroji VECTO pro nákladní vozidla.

Zároveň se části rámce stávají flexibilnějšími. Některé komponenty již překračují své referenční hodnoty, čímž přinášejí bonusové body, a v určitých případech – například u chladírenských návěsů – nabízejí parametry potenciál zisku bez rizika ztráty. V praxi to dává výrobcům OEM větší prostor pro řízení souladu s předpisy, což může částečně oddálit dopad na náklady, ale zároveň činí cenotvorbu méně předvídatelnou.

Pro provozovatele to znamená větší prostor pro plánování, ale není to důvod k odkládání plánování. „Velký zásah v roce 2030 se sice o několik let odkládá, ale nakonec stejně dopadne tvrdě.“

Kde se projeví skutečný tlak na náklady a jak by k tomu měli provozovatelé přistupovat?

„ Vytváří to více času na přípravu, ale také přináší větší složitost. Provozovatelé musí přijímat jasnější rozhodnutí o plánování dříve, zejména pokud jde o specifikaci flotily a řízení jejího životního cyklu, místo toho, aby reagovali až později.

Pneumatiky představují v rámci VECTO nejúčinnější prostředek ke snížení emisí CO₂ z hlediska nákladové efektivity. Pneumatiky s nízkým valivým odporem – pneumatiky s označením A – se pravděpodobně stanou standardní výbavou všech nových návěsů. Opotřebovávají se však o 30 až 35 % rychleji, což má přímý dopad na intervaly údržby a celkové náklady na vlastnictví.

Z toho vyplývá praktický kompromis: to, co na papíře zlepšuje bilanci CO₂, může ve skutečnosti zvýšit provozní náklady a reálný dopad na planetu. V důsledku toho se strategie výběru pneumatik stává aktivnější součástí správy vozového parku, a nikoli pouze čistě technickým rozhodnutím.

„V průběhu času se možná dočkáme toho, že provozovatelé po prvním cyklu výměny pneumatik přehodnotí svůj výběr a budou hledat rovnováhu mezi náklady, životností a emisemi CO₂.“

Co by měli provozovatelé flotil dělat již dnes, aby se připravili na budoucnost?

Vzhledem k současným dodacím lhůtám by provozovatelé, kteří chtějí obnovit svůj vozový park s návěsy ještě před rokem 2030, měli již nyní počítat s rokem 2029 jako s konečným termínem.

Kromě toho budou hrát větší roli také obnova flotily a plánování životního cyklu, zejména u vozidel s bočními plachtami, skříňových a chladírenských návěsů. Tento přístup by neměl být považován za nouzové řešení, ale měl by být od samého začátku začleněn do plánování životního cyklu. V TIP pomáháme zákazníkům nahlížet za rámec samotných předpisů a promítnout jejich potenciální dopad do praktických rozhodnutí týkajících se vozového parku: kdy provést obnovu vozového parku, jaké specifikace upřednostnit a jak najít rovnováhu mezi dodržováním předpisů, dostupností a celkovými náklady na vlastnictví. Čím dříve provozovatelé začnou s modelováním těchto scénářů, tím větší kontrolu budou mít nad náklady a kapacitou v nadcházejících letech.

Zároveň by se provozovatelé neměli příliš spoléhat na potenciální regulační pobídky. Diskuze o snížení mýtného na základě CO₂ naznačují vysoké prahové hodnoty a omezený finanční přínos, takže je nepravděpodobné, že by kompenzovaly celkové zvýšení nákladů.

Celkově lze říci, že regulace nezmizí, ale postupně se bude vyvíjet. I když se lhůty mohou prodloužit, situace zůstává složitá. „Měli bychom se méně soustředit na reakce na jednotlivé milníky a více na vypracování jasné dlouhodobé strategie.“